Vltava v zimě

Když nastane zimní období a z Vltavy zmizí lodě, vodohospodáři vypustí vodu tak, že zůstane jen staré koryto řeky... Zůstávají tak obnaženy černé kameny, které jsou většinu roku skryty pod hladinou.

Zimní Vltava vypadá zvláštně - polovina říčního koryta je pryč, zůstává jen nejhlubší původní část řeky. Ostatní prostor vyplňuje ohromné množství černých velkých i menších balvanů. Není divu, že ten, kdo se v létě po řece plaví s vypůjčenou lodí bez znalostí říčního značení a rozhodne se plout proti proudu vpravo, brzy utrhne na lodi či člunu lodní šroub. V zimě nejsou pro plavbu otevřeny plavenbí komory a taky chybí bóje. Ty se na řeku osadí zase až na jaře.

O životě bez regulace (než byla postavena vltavská kaskáda) vypráví moc zajímavý článek na webových stránkách obce Kamýk nad Vltavou, my si vypůjčíme jen část, která popisuje, co se dělo, když Vltavou po zimě táhly ledy:

"Přicházely zpravidla v březnu, ale i dříve po větší oblevě, záleželo i na síle ledu. Ten se postupně začal místy propařovat, ozývalo se "rupání", které se ozvěnou vracelo od skal. Lidé ze vsi se chodili dívat, kdy se to "hne". Někdy se tak stalo v noci a ráno byl led pryč. Po řece už pluly jen jednotlivé kry. Na břehu postávali muži s háčky a snažili se chytit plovoucí dříví. Byli i takoví odvážlivci, že pro pěknou "kládu" vypluli na loďce. Ledy na řece začaly zase houstnout a šla další "dřenice" odněkud ze shora. Voda v řece stoupala, záleželo na tom, kolik bylo na Šumavě sněhu.

Čekalo se na dřenici z Lužnice, protože s sebou přinesla puškvorec z travnatých neregulovaných břehů. Led měl modrou barvu a "cinkal" jinak než z Vltavy (alespoň to všichni tvrdili). Horší situace nastala, když příliš silný led nestačil odplout a na určitých místech se začal kupit na sebe, zahradil řeku a zpětná voda se drala proti proudu a zatopila vše co jí stálo v cestě. Z vyprávění pamětníků se to v Kamýku stávalo pod dolními skalami u Vížky proti Rovišťi."