Co roste v Hájemství
Hadinec obecný - název květiny je odvozen z tvaru květů a z nich vyčnívajících tyčinek, které připomínají hadí jazyk. Dříve se věřilo, že hadinec dokáže léčit následky hadího uštknutí, pozdější výzkumy však prokázaly "jen" přítomnost dezinfekčních látek. Z kořenu rostliny se dříve získávalo červené až nachové barvivo na látky. V lidovém lékařství se kvetoucí nať používá ve formě koupelí na některé kožní nemoci a revmatismus nebo jako obklad na křečové žíly. Vnitřní užití se nedoporučuje - rostlina obsahuje jedovaté alkaloidy. Hadinec je vynikající nektarodárná i pylodárná rostlina. Nektarium hadince vyprodukuje za 24 hodin 0,53 mg nektaru s cukernatostí 43 %. Vrchol sběru nektaru včelami je kolem 15. hodiny.
Třezalka tečkovaná - jmen, která naši předci této bylině dali, je mnoho. Díky obsahu červeného barviva v listech, které způsobuje ono charakteristické tečkování, se jí říká krevníček, krevník, krev sv. Jana, ale také čarovník, děravec či svatojánská bylina. Sbírají se květy a kvetoucí nať. Sesbírané byliny se v kytici suší na stinném místě (jinak květy zhnědnou). Z nasušených květů se vyrábí olej, nať se používá na přípravu čajů a zklidňujících koupelí. Třezalka tečkovaná působí jako přírodní antidepresivum. Obsahuje látky, hypericin, hyperforin a spoustu dalších látek ze skupiny flavonoidů, které ovlivňují hladiny neurotransmiterů v mozku, zejména serotoninu. Dále má protizánětlivé účinky, zlepšuje kvalitu spánku, Dále napomáhá hojení různých ran, popálenin i modřin.. Působí jako antibiotikum, podporuje látkovou výměnu, má silné účinky protizánětlivé, léčí většinu ekzémů. Po úrazech hlavy léčí poškozenou tkáň a odstraňuje otoky, pomáhá při nemocech plic, slinivky, jater, žaludku, dvanáctníku a ledvin. A podle středověké teorie slouží třezalka jako skvělý nástroj k odhánění démonů i jako amulet proti uřknutí.
Hvozdík kartouzek (lidově zvaný slzičky Panny Marie) - přírodní druh "karafiátu", který své druhové jméno získal podle toho, že si rostlinku rádi sázeli kartuziánští mniši. Má aromatickou vůni květů, která přitahuje motýly a včely. A proč slzičky? Důvodem jsou tečky na květech připomínající slzy.
Řebříček luční (lidově myší chvost, tisíclistník, husí jazejček, ovčí žebro, zaječí chléb nebo krupička) - již antický řecký hrdina Achiles používal během Trojské války pro své zraněné vojáky řebříček. Bylinka mimo jiné hojí rány a zastavuje krvácení. Ve formě čaje se používá při nachlazení, protože podněcuje pocení a povzbuzuje ochlazování. A když prý bolí zuby, stačí žvýkat pár lístků... Ovšem nesmí se užívat dlouhodobě, díky obsahu thujónu může způsobit bolesti hlavy a nervové poruchy. Z listů a květů se připravuje hořký likér. Nejčastěji se ale řebříček používá jako sušená součást bylinných směsí - ve středověku jej přidávali dokonce i do piva. Zahrádkáři si řebříček pochvalují, protože dokáže dodávat živiny do půdy a zároveň působí jako insekticid proti nežádoucímu hmyzu
Hlaváč fialový - trvalka, která odedávna roste na evropských loukách a světlých okrajích lesů. Není tomu jinak ani u nás v Hájemství. Na květech se často objevují květy i motýli.
Jetel prostřední - v České republice roste celkem 19 druhů jetelu! Tento je divoce rostoucí trvalkou s karmínovými květy. Je významným zdrojem nektaru pro opylovače a může být využíván jako krmivo pro dobytek. Další významnou vlastností jetelu je jeho schopnost vázat dusík z atmosféry pomocí symbiotických bakterií v kořenech. Tato vlastnost je cenná v zemědělství, protože zlepšuje půdní plodnost a pomáhá snižovat potřebu dusíkových hnojiv.
Štírovník růžkatý (lid. kantorovy boty) - v české přírodě je původním druhem, který se v poslední době využívá pro zemědělství. České i německé a vědecké jméno druhu se vztahuje na zakřivené plody (lusky). A věděli jste, že na suchých stanovištích vytváří štírovník mimořádně dlouhé a do hloubky zasahující kořeny, které mohou dosáhnout délky až jeden metr? Navíc na jednom místě vydrží klidně i 20 let. Velký význam má pro motýly, kteří štírovník využívají pro své larvy (např. modrásek štírovníkový, modrásek černolemý, modrásek jehlicový, soumračník máčkový, bělásek hrachorový), je také známou medonosnou rostlinou.
Mateřídouška úzkolistá - aromatická léčivá a medonosná rostlina obsahující hojivé silice s dezinfekčním účinkem (zejména thymol a cymol), hořčiny, třísloviny, flavony a minerální látky, podobně jako další známí zástupci z široké čeledi hluchavkovitých. Bylinka podporuje trávení a prospívají dýchacím cestám. Mateřídouška má antibakteriální a protiplísňové účinky a pomáhá s celou řadou potíží. Sáhněte po ní při zánětu dutin, dráždivém kašli nebo při chronickém ranním zahlenění. Pomůže od opakovaných zánětů močových cest a při menstruačních bolestech. Ve formě koupelí prokrvuje a uvolňuje křeče. Díky antiseptickým účinkům pomáhá (formou oplachů, obkladů nebo koupelí) na drobné rány, podrážděnou pokožku či spáleniny od slunce. Působí antirevmaticky, proti dně a při bolestech svalů. A odvar z mateřídoušky je účinnou pomocí při zánětech dutiny ústní. Sbírají se vrchní části kvetoucí nati, ideálně okolo poledne. Nejvíce účinných látek prý obsahují rostlinky z níže položených a velmi slunných lokalit - přesně takové najdete u nás! Svůj název dostala doslovným překladem z latinského výrazu matris animula, tj. "duše matky", zdrobněle pak z duše vznikla "douška".
Rozrazil rezekvítek (bouřka, bezvršec či žabí očko) - rozrazil rezekvítek znaly naše prababičky, které květince říkaly bouřka nebo méně často také hromničník nebo pršavka. Věřily totiž, že když ji utrhnou, dokáže kvítek sytě modré barvy v krátké době přivolat nejen bouřku, ale také hromy a blesky. Listy i květy jsou jedlé a údajně pomáhají snížit hladinu cholesterolu v krvi, čistí krev, dokáže zmírnit astma nebo podpořit zažívání. Rezekvítek pochází z řeckého slova chamaedris – přízemní dub. Obě rostliny, květina i strom, mají totiž podobně tvarované listy.
Chlupáček zední (jestřábník chlupáček, myší ouško, kočičí jazyk) - rostlina pochází původem z Evropy, ale již se rozšířila do celého světa. I chlupáček je léčivkou. Sbírají se hlavně listy, které se suší a používají pro výrobu čajů a odvarů. Vnitřně se používá při infekci močových cest a průdušek, horečkách infekčního původu, otocích dolních končetin a také při zadržování vody v organismu. Zevně pak ve formě obkladů při ránách, vředech, mírných popáleninách a odřeninách. Chlupáček je často součástí některých kosmetických přípravků, především těch, které jsou určeny pro citlivou nebo problematickou pleť. Rod Hieracium, kam chlupáček spadá, patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám cévnatých rostlin. Jednotlivé druhy jsou si velmi podobné, navíc se navzájem velmi snadno kříží a vznikají tak mezidruhoví kříženci, kteří jsou velmi variabilní, K rozmnožování nepotřebují opylení - tvoří klíčivá semena.
Pavinec horský - pavinec patří do rodu rostlin z čeledi zvonkovité. Pavinec horský roste v rozporu se svým jménem po celém území Česka i větší části Evropy bez ohledu na nadmořskou výšku. Je velmi dobrým zdrojem nektaru i pylu pro hmyzí obyvatele luk.
Jitrocel kopinatý (beraní jazyk, psí jazýček, myší ocas, cendolín) - jedna z nejznámějších léčivek, kterou prokazatelně používali staří Řekové a Římané. Když se řekne jitrocel, většinou se nám vybaví jitrocelový sirup účinný proti kašli, případně jeho listy přikládané na rány (údajně dokáže vyléčit i rány 10 let staré). Mimo to se používá i k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníku a tlustého střeva. Původně pochází z Eurasie, ale rozšířil se do různých částí světa, včetně Severní Ameriky a Austrálie. Jitrocel obsahuje mnoho důležitých látek, jako jsou vitamíny (vitamin C, beta-karoten), minerály (vápník, draslík, železo) a flavonoidy. Jitrocel se přidává do pěstovaných travin jako zdravá potrava pro ovce a další hospodářská zvířata. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich zdraví a vlastnosti mléka, jelikož obsahuje sodík, draslík, kobalt a měď.
Divizna velkokvětá (královská svíce, devizna, Petrova hůl, volský chvost, kuželice, oběračka, oraňka) - vysoká dvouletá rostlina miluje slunné kamenné stráně a skály. Plstnatý povrch listů diviznu ochraňuje před přílišným vypařováním vody a před okusem býložravců. Léčivé účinky mají její nádherně žluté květy, kvete ovšem až druhým rokem. Je vynikající do čaje i jako diviznový sirup. Čaj z divizny se musí pečlivě cedit, protože květy obsahují jemné chloupky dráždící hrtan. Přírodní mast z divizny je výborným pomocníkem při hemeroidech. Vyrábí se nejčastěji z přírodního sádla, ve kterém se macerují květy divizny. Již od antiky se diviznovými listy potíraly tváře, aby se dosáhlo "přirozeného ruměnce". Žlutou barvou květů se barvily také vlasy, což měly v oblibě zvláště starší Římanky. A zajímavé je také to, že v jižní Evropě se z chloupků divizen vyráběly knoty.
Čičorka pestrá (kočičí drápky, luštěnice, šváb) - krásná rostlina je ozdobou krajiny. Obsahuje však v nati jedovaté glykosidy, které působí podobně jako jed náprstníku a v jejích semenech je jedovatý glykosid kathartin. Rostlina je jedovatá pro lidi i býložravá zvířata, kromě přežvýkavců (ovšem krávy se rostlině zdaleka vyhýbají). Na noc se sklápějí listy čičorky svrchními stranami k sobě, aby bylo zabráněno úniku tepla do okolí. Z rostliny se získávají látky k výrobě srdečních léků. Za příznivých podmínek vydrží na jednom stanovišti i 30 let.
Hluchavka bílá (hluchá kopřiva, planá bazilika, hluchavinka, mrtvá kopřiva) - včely hluchavky milují. Od jara do podzimu jim poskytují velké množství jasně žlutého nektaru. Ten obsahuje značné množství sacharózy: Nektarium hluchavky vyprodukuje za 24 hodin 0,25 mg nektaru s cukernatostí 53 %. V bylinkářství mají hluchavky obecně podpůrný účinek při léčbě onemocnění dýchacích cest, pomáhají při zdlouhavém kašli, podporují vykašlávání. Jemně působící čaj z květů harmonizuje, ulevuje při nervozitě a pomáhá při neklidném spánku. Prospívá také trávicím orgánům, podporuje chuť k jídlu a upravuje činnost střev.
Kohoutek věncový (alpský koukol) - okrasná rostlinka mnohými kupovaná v zahradnictví u nás roste planě v lese, nejčastěji pod borovicemi. Na našem území je jeho divoký růst vzácný. Zajímavá je jeho mrazuvzdornost - vydrží teploty do -34°C.
Heřmánek obecný (harmaníček, harmoníček, jahodníček, kamila, kamilka, králíčky, matečník, marunka, rumánek, voňavý rmen) - léčivá rostlina známá už od dob pravěku. V Egyptě byl heřmánek díky svým léčivým účinkům zasvěcen Slunci a bohu Ra, a cenili si jej také staří Řekové, kteří si olejem z heřmánku potárali suchou pokožku a místa postižená bolestmi nervového původu. V anglosaským zemích byl heřmánek jednou z devíti posvátných bylin, inhaloval se a šňupal při astmatu a problémech s nespavostí. Dokonce i ve Skandinávii byl heřmánek považován za posvátnou rostlinu a uctíván jako symbol slunce. Má spoustu léčivých účinků - užívá se při bronchiálním astmatu a nachlazení, jako diaforetikum (zvyšuje pocení), pomáhá při hojení ran, popálenin a omrzlin. Je účinný proti některým stafylokokům a streptokokům, proti mikrobům Bacillus subtilis, Escherichia coli nebo proti infekcím způsobeným kvasinkou Candida albicans. Ve volné přírodě kvete heřmánek v nepřetržitě od června do podzimu. Rodové jméno Matricariaje odvozeno z latinského mater (matka) a odkazuje k tomu, že heřmánek byl dříve hodně používán na ženské obtíže a problémy spojené s těhotenstvím a raným mateřstvím.
Netřesk střešní (skalní růže) - netřesk střešní je je jednou z nejčastějších ozdob skalek a kdysi jej lidé pěstovali na střechách domů. Velmi rychle se rozrostla a lidé věřili, že dům ochrání před bleskem a ohněm – to zejména díky listům plným dužiny. Málokdo ale ví, že tato rostlinka je ještě léčivější než slavná Aloe Vera. Dužina listu léčí drobné ranky, odřeniny, štípance od hmyzu, ale i kožní záněty, popáleniny, opary a bradavice. Stačí jen odtrhnout list a přiložit si na kůži dužinu. Listy rozmačkejte a přiložte na modřiny a otoky, i na ztvrdlou kůži na patách. Stačí párkrát zopakovat a problémy jsou pryč. V Kamýckém hájemství si to můžete názorně vyzkoušet, netřesku zde máme opravdu hodně.