Biblioterapie - způsob, jak zpomalit
Věděli jste, že čtení knih, tedy nikoli obrazovky telefonu nebo tabletu, pozitivně ovlivňuje, a hlavně uklidňuje lidský mozek? Čtení nevyřeší naše problémy, ale rozhodně to není "obyčejná" zábava nebo trapný "únik z reality".
Moderní vědecké výzkumy ukázaly, že čtení uvolňuje neurotransmitery typu dopamin, serotonin a endorfiny. Tyto neurotransmitery jsou jako poslové v lidském mozku, kteří přenášejí důležité signály, ovlivňující náladu i motivaci. Dopamin, serotonin a endorfiny jsou spojovány s pocity potěšení, uvolnění a štěstí.
Odborná studie zjistila, že u lidí, kteří se účastnili biblioterapeutického programu, jehož součástí byla četba a také povídání o přečteném textu, došlo k výraznému snížení příznaků deprese, ve srovnání s kontrolní skupinou, která vůbec knihy nečte.
Když čtete něco příjemného, měníte si chemii svého mozku tím, že mu dodáváte silnou dávku hormonů "dobré nálady". Jestliže už nějakou dobu čtete beletrii, pravděpodobně jste se o tom přesvědčili na vlastní kůži. Když se ztotožníte s fiktivními postavami, pomůže vám to s prohloubením empatie s lidmi ve skutečném světě.
Odborné studie potvrdily, že čtení je stejně účinný oddych jako půlhodinové cvičení jógy. Je prokázáno, že čtením si můžete snížit krevní tlak. Bylo prokázáno, že čtení aktivuje parasympatický nervový systém, který podporuje relaxaci a zklidňuje stresovou reakci organismu. Snižuje se také hladina hormonů souvisejících se stresem, například množství kortizolu.
Přečtěte si inspirativní úryvek...
...zbytek si můžet dočíst u nás v Hájemství
"Reklamní cedule mě lascivně lákaly na "Obložené housky, chlebíčky a bagety." Ošálen inzercí a na pokraji smrti hladem jsem vpadl do provozovny, kde jsem od překvapené prodavačky zjistil, že chladící pulty už ukrývají pouze smaženku, bagetu s tuňákem a pak volně ložené saláty nebo syrovou krkovici. Uzmul jsem pro sebe tedy smaženky. Hned vedle zmíněné provozovny je malá branka, jejíž sloupky jsou optimisticky korunovány lebkami a to mě zlákalo. Nicméně se ukázalo, že se nejednalo o hřbitov či místní shromaždiště Gothiků, ale o docela příjemný parčík, v němž právě učitelka venčila menší stádečko vcelku sympatické droboty. Nastala z pohledu třetí osoby jistě značně bizarní chvilka poezie, kdy do zarostlého parčíku vstoupil muž v modrém obleku, žluté kravatě, slaměném klobouku (neboť "Každý správný junák, nosí klobouk značky TONAK") a černých brýlích a usadivše se (přechodník mám určitě špatně) na lavičku počal velmi nevkusně požírat smaženku. V čase mého živení se drobota kolem mého krmelce popelila v býlí, zvědavě si mně prohlížela a hledala poklad, který je zde nepochybně někde ukrytý. Když jsem se doživil a odcházel z parku, zachytil jsem několik rozhovorů, z nichž jsem zjistil, že jsem tajným agentem na důležité misi a mé zjevení se v parku v době, kdy je zde hledán poklad nepochybně není náhodou...
A já si uvědomil, jakou strašnou chybu děláme my dospělí, když se v určitém věku zbavíme dětské fantazie a náš svět zešedne do ploché dospělácké reality složenek a povinných ručení. Vidíme hnusnou ratejnu, místo toho, abychom viděli začarovaný dům, v kterém bydlí duch, vidíme zpustlý park, místo toho, abychom viděli naleziště pokladů, vidíme podivína v klobouku se smaženkou, místo toho, abychom viděli špiona, vidíme trpící příměstský les, místo začarovaného hvozdu, kde žijí skřítci. Vzpomněl jsem si na spoustu dětských fantazií ubitých někde pod nánosy všedního dospěláckého pel-melu. Najednou jsem chtěl jít hledat poklad s nimi, protože on tam byl. Ale oblek by asi nesouhlasil. Odešel jsem alespoň do knihkupectví a koupil si tak 180 dkg ("200, můžu to tak nechat?") fantazie v pevné vazbě.
Neberme dětem a sobě fantazii. Je to největší poklad, co máme."